O knize: 1986 / V příběhu o grandiózní bitvě na Dněpru se autor zaměřil na obraz slavného sovětského velitele Nikolaje Fedoroviče Vatutin. Před námi však stojí okouzlující žijící člověk se svými vlastními bolestmi, pochybnostmi a úzkostmi. Neboť bývalý frontový voják V. Kondratenko, který se s Vatutinem osobně znal, si dal za cíl nesložit přeslazený panegyrik osvoboditele hlavního města Ukrajiny, ale vytvořit hluboce psychologický portrét sovětského vojevůdce mladšího generace. „Jak vyvinout útok a narazit na ďábelskou obrannou linii s opevněnými výškovými budovami a zákopy, betonovými čepicemi a vytěženými lesními zbytky? — pomyslel si bolestně velitel fronty. "Máme přivést hlavní síly do bitvy, nebo ne?" Ostatně podle plánu bojové operace schváleného Velitelstvím měl tankové vojsko a jezdecký sbor, které byly v záloze, zavést jen a jen do průlomu. Ale i přes veškerou snahu postupujících jednotek k průlomu zatím nedošlo. A klidně se může stát, že hlavní síly uvíznou v bitvách místního významu a za den nebo dva prostě nebude nic, s čím by vstoupily do operačního prostoru, jak se nedávno stalo na Bukrinském předmostí nejvyšší nervové napětí, zpravodajské zprávy: Manstein naléhavě stahuje tankové divize z Bukrinského ohybu a vlaky s „tygry“ a „pantery“ se rychle přesouvají z Říše do Berdičeva. Je to jasnější než jasné: ne zítra, ale pozítří se všechna tato „bestie“ objeví na ljutežském předmostí a pak... Co se stane potom, pochopil Vatutin naprosto dobře. A aby zabránil novému Bukrinovi, našel odvahu podstoupit největší riziko - v rozporu s pokyny velitelství se rozhodl okamžitě vrhnout do bitvy tankovou armádu generála Rybalka. Vrcholem je několikadenní bitva o Kyjev Vyprávění Viktora Kondratěnka. A to ani ne tak proto, že to znamenalo začátek vyhnání nacistických vetřelců z celé Ukrajiny na pravém břehu, ale především proto, že tato vojenská operace se stala jakýmsi vrcholným počinem strategického talentu Nikolaje Fedoroviče Vatutina, ve kterém mladý sovětský velitel nejšikovněji a nejpřesvědčivěji přehrál vychvalovanou fašistickou modlu, mistrovskou obratnou obranu barona von Mansteina Pravda, v této bitvě byl okamžik, kdy byly vyčerpány všechny útočné možnosti a před frontovými jednotkami se skutečně rýsoval duch nového Bukrina. Ale velikost Vatutina spočívala ve skutečnosti, že se mu podařilo shromáždit kolem sebe takové vynikající vojenské soudruhy, jako jsou generálové Grečko, Ivanov, Moskalenko, Černyakhovskij, Rybalko, Trofimenko, Žmačenko, Epišev, Krainyukov, Kravčenko, Šatilov. Byli to oni, kdo v kritickém okamžiku našel originální řešení, které zajistilo úspěch - poprvé v historii válek bylo navrženo zahájit noční tankový útok s osvětlením prostoru světlomety, světlomety a raketami. "Světlo je naše zbraň," uzavřel generál Vatutin. "Musíme padnout na fašisty jako blesk v temnotě noci." Proto budeme mít podmíněný signál pro útok, který rozhodne o osudu Kyjeva: modlitbu!..»